Mnohými posluchači napjatě očekávaná událost letošního podzimu, IV. Mezinárodní jazz & blues festival, který se uskutečnil od čtvrtka 26. do soboty 28. října v Národním domě, přinesl fůru kvalitní muziky a pár překvapení.
O jedno, ač nemilé, se postarala hlavní hvězda sobotního večera, americký kytarista a zpěvák JAMES BLOOD ULMER, když kvůli kamerování jistého postaršího posluchače 'hodil' uprostřed písničky stopku a festival tak ukončil velmi nečekaným, i nepříjemným způsobem. Dav pod pódiem měl hnedle o čem diskutovat a posluchačský tábor se tak rozdělil na dvě poloviny. Jedna souhlasila s, řekl bych, hvězdným manýrem černošského bluesmana o zákazu filmování během koncertu, druhá nevěřícně kroutila hlavou a myslela si své. Ať tak či onak, jednalo se o samý závěr vystoupení Ulmer's Blues Experience (+ zpěvačka Queen E. Morrow, bassista J. H. Landess a bicman C. D. Flueck), resp. přídavkovou část, nicméně... Pojďme na samý začátek třídenní akce: čtvrtek 26. patřil finále soutěže jazzových kapel a sólistů do 30ti let, Junior Jazzu 2000, kterého se počítám zúčastnilo na pět souborů, včetně tří českých. Vyhrál německý kvartet Musik Ist Liebe. První den se sice nenesl ve znamení zvýšené divácké účasti, nicméně ti co přišli, se zájmem poslouchali a jednotlivé soutěžící povzbuzovali potleskem. Hosty večera se stala kapela roku 98 a 99 - NAJPONK TRIO - v čele s klavíristou Jan 'Najponk' Knopem a duo TALMOR + BOWEN složené s americko-izraalského saxofoníka Ohada Talmora a amerického bassisty Boba Bowena.
Úvod pátečního večera se obstaral vítěz juniorské soutěže, následovala zvučná jména. Slovenský bubeník
Josef "Dodo" Šošoka z důvodu nemoci amerického saxofonisty Johna
Purcella, se kterým měl vystoupil jako World-Ethnic-Jazz Music
Duo, přivezl svou Jazz Family a věřte, bylo o co stát. Velké pozornosti se těšila především mladá, kytičkovanými šatičkami obalená, zpěvačka
Agnes Heginger. Dav lidí, z nichž mnozí stáli mezi dveřmi a dále k baru, svědčil o značném zájmu o tuto hudbu, potěšil fakt, že 'naše mladá generace' byla zastoupena ve velmi slušném počtu. Pokračoval mezinárodní jazzový kvintet
CHRISTOPHER SCHWEITZER & NORMAL GARDEN složený z muzikantů amerického, rakouského a švýcarského původu (trombonista
C. Schweitzer). Intimněji laděný jazzík vystřídaly dvě se zájmem
očekávané brazilské 'holčiny'
ROSANNA & ZÉLIA doprovázené bubenistkou
Angelou Fronteras. O jejich setu se nedá říct, že by vyvolal zklamání, možná ale posluchač čekal něco trochu jiného, třeba živelně latinsko-amerického. Dívčiny kladly důraz hlavně na vokální složku projevu, ovšem nechyběla ani čtyř a šesti strunná kytara, perkuse, či věcička připomínající dětské chrastítko, přesypávátko. Muzika to byla poměrně zajímavá, místy až připopíkovatělá. A ani bych se nedivil, kdyby za nějaký ten pátek 'Rosanka se Zelinkou' přišli s jazzíkem protkaným tucavou elektronikou škrábající se do kdejakých disco-pop parád. Současné bydliště v Německu by tomu jen napovídalo. Kdo se ještě cítil dostatečně fit a jazz-bluesu hladov, přesouvá se do dolních prostor klubu Kladívko, kde se zhruba do 4 hodin ranních konal jam session pražské kapely
JAZZ EFTERRAT + hostů. Závěrečný festivalový den jsem bohužel nestihl vystoupení nejlepšího (česko)-slovenského zpěváka
PETERA LIPY a jeho Bandu, ani polsko-řecké duo
DUZY & SKOLIAS. O v New Yorku žijícím 58tiletém legendárním kytaristovi a zpěváku
Jamesu 'Blood' Ulmerovi jsem se zmínil již na začátku, z jiné strany hodnotím jeho set jako naprosto vydařený a i během skladeb aplaus vyvolávající. A vzhledem k tomu, že jsme se s kolegou Strnadem domluvili, že sobotu 'udělá' on, končím, ještě předtím však udělím pár +: První patří panu ředitelskému
Dostálovi za dobré organizační zajištění akce a výběr hostujících jmen, druhé všem Ústečákům, kteří fesťák podrželi a přišli v tak hojném množství, třetí usměvavé Romance, jež trhala lístky a poslední, neméně důležitá pochvala náleží panu M. F. Pištěkovi za zpracovaní internetových festivalových stránek:
www.usti-nl.cz/jazzfest.Text: Emilio Dvořák, Nové Ústecké přehledy, 12/ 2000